Chovatelská stanice Kavalír King Charles španělů ©





NEJČASTĚJŠÍ NEDUHY KAVALÍRŮ A JAK NA NĚ


Různá plemena psů existují proto, aby si člověk pořídil takového psíka, který mu bude vyhovovat svou povahou, aktivitou, velikostí a bůh ví čím vším vlastně ještě. Právě plemenná příslušnost nám umožňuje tyto jinak neodhadnutelné vlohy přeci jen částečně odhadnout a většinou tak odpadne pozdější páníčkovo rozčarování, cože mu to vlastně z toho kouzelného štěněte vyrostlo. To vše ale pouze za předpokladu, že si budoucí majitel pečlivě rozmyslel nároky na svého kamaráda, řádně si prostudoval dostupné prameny a objektivně se rozhodl pro společníka, který s ním bude trávit celý svůj život. Proto jsme se v rámci objektivity rozhodli připravit tuto stránku, jejíž cílem není přiblížit Vám kavalírka jako věčného maroda a potížistu, ale nastínit Vám, které nejčastější vady a choroby mohou vašeho kavalírka potkat a jak s nimi i proti nim bojovat. Je na místě podotknout, že navzdory tomu, co se tu dočtete, je převážná většina kavalírků zdravými, šťastnými a krásně ztřeštěnými pejsky!





ONEMOCNĚNÍ SRDCE

Kavalírci, stejně jako ostatní kulturní plemena, mají dispozice k některým dědičným chorobám a vadám. Nejčastější a nejvážnější z nich je onemocnění srdce. Kvalíři mohou mít různé vrozené i získané srdeční vady, ale nejčastější z nich je chronické degenerativní onemocnění srdečních chlopní (tzv. endokardióza). U postižených, nejčastěji dvojcípích chlopní, ji způsobují degenerativní změny. Jedná se o chorobu srdce získanou, s dědičnou predispozicí. Bohužel je nevyléčitelná a její přesná příčina zatím není známa. Její velká nebezpečnost spočívá především v tom, že první příznaky se u pejska začínají vyskytovat až ve středním věku, kdy už zvíře bylo většinou použito v plemenitbě, a je tedy velmi problematické postižené zvíře včas vyřadit z chovu. K vážným problémům až úhynu pejska dochází zpravidla až v jeho vyšším věku.




Jak předejít problémům se srdcem

Nejlépe je začít již od výběru štěněte. Zeptejte se chovatele na vyšetření srdce u obou rodičů štěněte. Někteří chovatelé již toto vyšetření svým pejskům nechávají udělat a budou Vám o něm schopni předložit doklad. Pokud není doklad k dispozici, zaměřte se především na dlouhověkost předků Vašeho štěňátka, zjistěte si aktuální věk a zdravotní stav prarodičů vašeho štěňátka, případně příčinu jejich úmrtí. Velkou vypovídající hodnotu má i věk a zdravotní stav rodičů, u matky je sice plodný věk stanoven chovatelským řádem, ale u otce je jeho možnost krytí ve vyšším věku neomezená, čím je tedy otec starší, tím větší jistotu jeho zdraví máte. Většina chovatelů Vám spolu se štěňátkem předá i doklad o jeho celkovém vyšetření veterinárním lékařem, které obsahuje i výsledek poslechového vyšetření srdce. Nezaručí Vám sice, že Váš pejsek v pozdějším věku neonemocní právě endokardiózou, ale vyloučí jiné vrozené vady srdce. Pro jistotu si můžete doma nechat štěňátko vyšetřit i vlastním veterinářem. Podle našeho právního řádu je štěně stále ještě bráno jako věc, a tak pokud u něj do 6ti týdnů od jeho koupě objevíte VROZENOU (ne jinou) vadu, kterou chovatel přehlédl nebo Vám ji zatajil, máte plné právo štěně vrátit a získat zpět celou částku, kterou jste za něj zaplatili.

Některé veterinární studie dávají do souvislosti endokardiózu malých plemen psů s výskytem zubního kamene a působením škodlivých mikroorganismů, obsažených v plaku, na celý organismus psa. Tyto studie jsou ale doposud nepotvrzené, pokud se potvrdí, máte alespoň teoretickou možnost pomocí ústní hygieny u svého miláčka částečně omezit možnost vzniku tohoto onemocnění. Pokud si již koupíte štěňátko v jehož krevní linii je dispozice pro endokardiózu, je vhodné ho od jeho středního věku (cca 5 let) nechávat pravidelně, alespoň 1x ročně, vyšetřit veterinárním lékařem. Ten v případě onemocnění Vašeho psíka sice nevyléčí, ale včasnou diagnózou a následnou léčbou dokáže výrazně prodloužit kvalitní život Vašeho miláčka.





DKK (displazie kyčelních kloubů)

Jedná se o převážně vrozenou vývojovou vadu, postihující především velká plemena psů, proto se u kavalírů až tak často nevyskytuje. Jde o stav, při kterém do sebe kyčelní kloub a kloubní jamka přesně nezapadají, nebo nejsou dostatečně vyvinuty. Označování: pravá/levá, 0 - bez vady, 1 - přechod mezi bezvadným a lehkou DKK, 2 - lehká DKK, 3 - těžká DKK




Jak předejít problémům s DKK

Tady je opět nejlépe začít již při výběru štěněte. DKK u kavalíra není až tak závažná vada, pokud jste si ho pořídili jako domácího mazlíčka a pejsek je pohybově normálně zatěžován. Existují pejsci, kteří mají nejtěžší postižení kyčelních kloubů a jejich majitelé se to přesto nikdy nedozvědí, protože se u nich neprojevuje bolestivost. V opačném případě lze pejskovi účině pomoci podávním vhodného kloubního přípravku. Jiná situace nastává, pokud si chcete kavalírka pořídit pro sport. Tady je dobré zaměřit se znovu na krevní linii zamýšleného štěňátka. Dříve se kavalírům DKK povinně zjišťovala pomocí rentgenu a výsledek se bral v úvahu při následné bonitaci zvířete. V dnešní době již toto vyšetření není povinné a u svých psů ho provádějí pouze někteří chovatelé. Další možností je pořízení štěněte od starších rodičů, kteří měli vyšetření na DKK povinně a jeho výsledek se tak dozvíte z jejich průkazu původu. POZOR! DKK NENÍ čistě dědičná záležitost. K jejímu vzniku může značnou měrou přispět i nový majitel štěňátka. Kavalír je jako malé plemeno fyzicky dospělý v 15ti měsících. Do této doby by neměl být pejsek pohybově přetěžován. Je tedy nutné zatím úplně vyloučit např. běh u kola, skokové překážky na parkurech, časté zdržování se psa na kluzkých podlahách a podobně. Pokud si přesto pořídíte štěně u kterého se DKK z nějakého důvodu rozvine, je možné mu velmi účinně pomoci, samozřejmě po konzultaci s veterinárním lékařem, podáváním vhodného kloubního přípravku. Opět tu platí pravidlo včasné diagnózy. Předejdete tak případné operaci, kterou se ale řeší pouze ty nejtěžší případy DKK.





LUXACE PATELLY

Jedná se o vrozenou luxaci čéšky. Nejčastěji jí bývají postižena trpasličí a malá plemena do hmotnosti 9 kg. Čéška je důležitou součástí kolenního kloubu a má nezastupitelnou funkci při natahování kolena. Zvířata, postižená jakoukoliv deformací kolenní čéšky, tak nemohou řádně natáhnout kolenní kloub, což může způsobovat různé deformace pánevních končetin. Stejně jako u DKK může být její forma bolestivá i nebolestivá.




Jak předejít problémům s luxací pattely

Zde platí to samé co u DKK. Pokud si kavalírka pořizujete jako domácího mazlíčka, který nebude pohybově nadměrně zatěžován, není luxace patelly až tak závažnou vadou. Pokud si ho ale pořizujete pro sport, bude vás případná dědičná dispozice zajímat. Zjistit, zda má vaše štěně k této vadě dispozice je velice těžké, protože vyšetření na luxaci patelly není u kavalírů povinné a provádí se u nich pouze vyjímečně. Máte tedy možnost, buď vyhledat chovatele, který toto vyšetření u svých psů provádí. Nebo si dobře prohlédnout matku štěňat a případně i otce, sourozence, nebo jiné příbuzné Vašeho štěňátka. Naštěstí se tato vada u kavalírů nevyskytuje až tak často. Zjištění bolestivé formy luxace čéšky je poměrně jednoduché i pro laika. Jistě jste si již všimli trpasličích pejsků, kteří běhají po parku střídavě po čtyřech a po třech tlapkách. U těch by lékař s největší pravděpodobností diagnostikoval právě luxaci pattely. U nebolestivé formy lze tuto vadu nejčastěji odvodit z deformace pánevních končetin (postoj do O, prsty vtočeny dovnitř, pejsek je nahrbený). Jako prevence vzniku zde platí to samé co u DKK, nepřetěžovat pejska do 15ti měsíců věku. V případě, že se u vašeho pejska tato vada přeci jen rozvine, lze mu, po dohodě s veterinářem, opět pomoci podáváním vhodných přípravků, případně lze vážný stav řešit operativně.





ZÁNĚTY ZVUKOVODU

Jako každé plemeno se zavěšenýma a bohatě osrstěnýma ušima má i kavalírek občas náchylnost k různým ušním infekcím. Ty mohou způsobovat cizí předměty v uchu, zanedbaná hygiena, zapařená srst v uchu nebo nákaza od jiného psíka. Zánět zvukovodu většinou zjistíte tak, že si váš pejsek často drbe ucho, třepe hlavou a zvukovod mu výrazně zapáchá.




Jak se vyhnout problémům s ušima

Tak především je nutné zajistit pejskovi přiměřenou hygienu uší. Po každé procházce ve vysoké trávě pejska řádně vyčešte a zkontrolujte, zda se mu travní semínko nebo osina nedostaly do zvukovodu. Nadměrný výskyt ušního mazu může rovněž způsobit velké nepříjemnosti a tak je namístě pejskovi uši šetrně vyčistit. Nejlépe vlažným olivovým olejem, který buď psíkovi kápneme do ucha, to pak u kořene jemně promneme, počkáme až pejsek nečistotu spolu s olejem z ucha vytřepe a čistým hadříkem ji pak z viditelných míst otřeme, nebo si na pinzetu smotáme vatu, kterou v oleji namočíme a tou pak ucho šetrně vytřeme. POZOR! Je třeba vatu do pinzety chytit, aby nezůstala ve zvukovodu. Čištění ucha je třeba vždy pečlivě zvážit, protože se jedná o velmi citlivý orgán a nadměrná péče mu může uškodit stejně tak, jako péče nedostatečná. Je dobré zajistit vašemu pejskovi pravidelné "větrání" uší, kdy uši za hlavou pejskovi jednoduše sepneme sponkou nebo kolíčkem. Důležité je to hlavně u vodomilných kavalírků, kterým hrozí zapaření oušek.

Nákazou od jiného pejska, častěji však od kočky, může Váš kavalírek přijít k ušnímu svrabu. Jedná se o nepříjemné onemocnění, při kterém si pejsek drbe postižené ucho do krve a zvukovod obsahuje nečistotu, která vypadá jako bleší trus. Zde je na místě návštěva veterináře, který určí diagnózu a následnou léčbu. Velice účinné tu jsou spoty (kapsle) proti vnějším i vnitřním parazitům, které se pejskům aplikují na kůži mezi lopatky. POZOR! Pokud Váš pejsek třepe hlavou, nese netypicky ucho, nadměrně se drbe na hlavě, projevuje bolestivost a z uší je cítit zápach, je vždy nutné navštívit veterináře, který určí diagnózu a případnou léčbu.





ZUBNÍ KÁMEN

Tak jako každé malé plemeno, má i kavalírek výraznější sklon k tvorbě zubního kamene. Již u mladých psů se může na zubech začít usazovat plak, který časem zmineralizuje a vytvoří zubní kámen. U malých plemen psů to může nastat již během prvního roku života. Zubní kámen vypadá na první pohled jako spíše kosmetický problém, ale nenechte se mýlit! Zmineralizovaný povlak dráždí dásně a způsobuje odkrytí krčku zubu. Tím se bakteriím otevře brána do dásní a tudy až ke kořeni zubu. Důsledkem zubního kamene je vznik paradentózy se všemi jejími důsledky, tedy až po ztrátu zubu. Bakterie plaku mají navíc zanícenou dásní nebo ránou po vypadlém zubu volný vstup do krevního oběhu a mohou tak psíkovi způsobit závažná onemocnění srdce, jater nebo ledvin! Tvorbu zubního kamene poměrně snadno rozpozná i laik. Prvním varovným signálem většinou bývá zápach z tlamy psa. Na zubech se směrem od dásně začíná usazovat žlutavý povlak, který později zhnědne a ztvrdne.




Jak se vyhnout problémům se zubním kamenem

Zde je pomoc opravdu snadná a při pravidelné hygieně dutiny ústní u Vašeho pejska se dá tomuto problému opravdu účinně vyhnout. Psíka je třeba již od ranného věku uvyknout na procedůru čištění zubů. Pořiďte si zubní kartáček i pastu určené přímo pro pejsky! Lidské kartáčky mají jiný typ štětin a jiný anatomický tvar než Váš pejsek potřebuje a lidskou pastu bude dozajista nesnášet pro její nezvyklý pach, chuť a složení, které u něj může vyvolávat až zvracení. Můžete si vybrat kartáček klasický, nebo navlékací přímo na prst, rovněž zubní pasty existují ve všech myslitelných "psích" příchutích, záleží jen na tom, co bude Vám i Vašemu pejskovi více vyhovovat. Vše potřebné určitě zakoupíte u svého veterináře, na psích výstavách, i v dobře vybavených obchodech pro zvířata. S čištěním zubů u kavalíra je nejlépe začít preventivně ihned, nejpozději však při prvních příznacích tvorby zubního kamene! Později by totiž již čištění zubů pejskovi nepomohlo a jediným řešením by pak bylo odstranění zubního kamene ultrazvukem v celkové narkóze. Jako prevence je rovněž účinné podporovat u svého psíka žvýkání. To znamená, nemáčet mu granule, pokud jimi krmíte a sem tam mu na žvýkání koupit nějakou bůvolí kostičku nebo sušené ouško. Žvýkání u pejska totiž způsobuje přirozené, mechanické odstranění plaku. Přesto by bylo lépe pejskovi zuby tak 3x týdně vyčistit a žvýkačky používat pouze jako doplňkové čištění chrupu.





VADY SKUSU

Poměrně častou vadou skusu u kavalírků bývá předkus. Sklon k němu je logicky dán velmi krátkou čenichovou partií. U některých krátkolebých plemen je předkus standardem přímo předepsán, nikoli tak u kavalírka. Rozhodně se nejedná o vadu snižující kvalitu života vašeho miláčka, ale jedná se o vadu vylučující z chovu a tak je nutné jí věnovat zvýšenou pozornost. U kavalírů je standardem požadován nůžkový zkus, to znamená, že horní řezáky musí těsně překrývat spodní. Pokud je nepřekrývají těsně, ale s větší mezerou, mluvíme o podkusu a pokud naopak překrývají spodní řezáky horní, jedná se právě o zmiňovaný předkus. Ještě můžeme vidět skus klešťový, ten, vypadá tak, že psík má horní i spodní zuby nasedající přímo na sebe. Jak už jsme zmínili, předkus je u kavalírků částečně dán kratkou čenichovou partií a částečně i dědičností. Předkus u kavalírků bývá většinou velmi těsný, navenek psíka nijak esteticky nehyzdí a ani mu jinak nesnižuje kvalitu života. To znamená, že psík normálně přijímá potravu. V odborné literatuře se dočteme, že předkus je vylučující vadou z toho důvodu, že štěňata s výrazným předkusem jsou velmi znevýhodněná při sání mateřského mléka, jsou pak neduživá a neživotaschopná. U velkých plemen, například služebních nebo loveckých, pak jiný než nůžkový skus výrazně snižuje kvalitu zákusu, která je v těchto psích "profesích" velmi důležitá. Ze stejných důvodů je vylučující vadou z chovu i podkus, ale ten se u kavalírků příliš často nevyskytuje. To se častěji setkáte se skusem klešťovým, s tímto typem skusu lze kavalírka za určitých podmínek i uchovnit. (Vzácná krevní linie, vynikající předci, málo výrazná vada, kvalitní jedinec). Většinou se ale jedná o uchovnění podmínečné, např. na jeden vrh atd.




Jak se vyhnout problémům se skusem

Zde je situace opravdu zapeklitá, vše se může zdát velmi jednoduché, zkrátka se vybranému štěněti podíváte na zoubek a je to. Jenže...... Celý problém je jaksi složitější a jedná se o běh na dlouhou trať. Přestože dospělí jedinci s vadou skusu nejsou do chovu zařazováni, u štěňat se tyto vady občas objevují. Nelze tedy začít v rodokmeni štěněte - všichni jedinci v něm uvedení mají totiž skus nůžkový, jinak by nemohli být použiti v plemenitbě. Pokud byste si dali tu práci a máte alespoň částečné znalosti genetiky, bylo by možné vysledovat linie, ve kterých se vady skusu objevují častěji, ale skutečně jednodušší je se vybranému štěněti podívat na zoubky ještě než se pro něj definitivně rozhodnete a to především v případě, že ho zamýšlíte později uchovnit. Pokud má miminko skus v pořádku, ještě zdaleka nemáte vyhráno. Štěně vám totiž ve čtyřech měsících vymění mléčný chrup za trvalý a vše může najednou být jinak. Zrovna tak tomu může být naopak, kupujete si štěně s vadou skusu, ale to má velice reálnou šanci, že se mu zoubky po výměně chrupu krásně srovnají. A pokud ne, ještě nezoufejte. Kavalírek fyzicky dospívá až v 15ti měsících, do té doby stále roste a jeho proporce se neustále mění. Větší šanci na nápravu mají v tomto případě psi - samci, ti totiž mají v dospělosti výraznější a větší hlavu a ta dává zoubkům větší prostor ke správném růstu. Pro ty, kteří tímto povídáním trošku znejistěli, lze na uklidněnou říci, že drtivá většina kavalírků, kteří se narodili s korektním skusem, s ním i dospějí. POZOR! Chovatel, od kterého si štěně kupujete je povinen Vás o případné vadě skusu u Vámi vybraného mimina informovat a to i v případě, že si psíka kupujete pouze pro potěšení a žádnou výstavní kariéru mu neplánujete. Pokud tak neučiní a vy tuto skutečnost odhalíte později, máte plné právo psíka do 6ti týdnů dle našeho právního řádu vrátit a žádat za něj zpět plnou částku, kterou jste zaplatili. Pokud se vada projeví až po výměně zoubků, nezbývá nic jiného než na konečný výsledek čekat do plné tělesné dospělosti psíka, chovatel v tomto případě zcela jistě na vině není, protože ani nejlepší z nejlepších chovatelů není věštec a dopředu tuto vadu nezjistí. Slušný chovatel by Vás měl na případné veškeré vady miminka upozornit, zapsat je do smlouvy o prodeji a přizpůsobit jim i cenu štěněte. Co říci závěrem? Kupujete-li si dospělého psíka, koukněte mu na zoubek a víte na čem jste. Kupujete-li si štěně, koukněte se mu také na zoubek, nevíte téměř nic, ale přejeme Vám hodně štěstí! A kavalírek s předkusem je stále kavalírek - veselý, praštěný, citlivý a vždy připravený ke každé Vaší aktivitě!







© Petra Pešková 2007